Báseň
Kůň a ,,člověk"
(autor neznámý)
skrz šedá mračna pronikne zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček sněhu ztaje
a bude líp!!
Až půjdeš krajinou, co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci lásky dostaneš darem
od zlaté klisny, co trávou se prohání...
Až její něžný dech ucítíš na své tváři a
očima ti poví svůj příběh,statečně a ve sluneční záři ,
proběhne si svůj velký výběh.
Krajinou cválá
hebká jak mech, při západu slunce
brala mi dech.
Až letní tepla udeří
lidé se k vodě budou drát
kůň s jezdcem vyjde ze dveří
"Můj koni, víš, že mám tě rád."
Oba se koupou v potoce
sotvaže smyli horký pot
prohánějí se divoce
cválají s větrem o závod.
Podzimní déšť už horko smyl
na stromech zase zlátne list
kůň raduje se z klidných chvil
"Mám rád tě, pane, buď si jist."
Přináší zima sníh a mráz
bílý je příkrov mnohých míst
člověk do stáje přijde zas
"Mám rád tě, koni, buď si jist."
Chlad, ten je vůbec neděsí
rychlý klus vždy je zahříval
přes větve skáčou v podlesí
kdo by se trochy sněhu bál.
Den za dnem, stejně rok co rok
kůň člověku zná radost dát,
obě srdce mají shodný krok
pán s koněm- dál se bude smát!